Jak probíhalo vysílání Československé televize během srpna 1968 a jakou roli tehdy sehrál vysílač Cukrák?

Během vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy (chyběla Albánie a Rumunsko) v roce 1968 tvořilo vysílání Československé televize a rozhlasu uznávaný hlas odporu proti aktu mezinárodní agrese. A svých pěti minut slávy se dočkal i vysílač na Cukráku.

V náhradním studiu na Novodvorské stála v pozadí maketa kamenné zdi, aby to vypadalo, že televize vysílá ze sklepa.

Vysílání obou nejmasovějších státních sdělovacích prostředků pomáhalo během prvních dnů po 21. srpnu 1968 udržovat mezi občany obsazené ČSSR obecného ducha odporu tím, že přinášelo zpravodajství oproštěné od kategorických zásahů okupantů a symbolizovalo tak vítězství šikovného ducha nad neúprosnou hmotou. Okupanti sice ústřední budovy televize a rozhlasu obsadili už v prvním sledu, ale ani tak se jim nepodařilo zabránit dalšímu šíření vysílání, na který neměla okupační správa ani tuzemští kolaboranti žádný vliv.

Improvizované vysílání pokračovalo ve značně provizorních a neustále se měnících provozních i technických podmínkách po několik klíčových dnů následujících bezprostředně po invazi v noci ze 20. na 21. srpna a to navzdory maximální snaze okupantů o jeho okamžité a exemplární ukončení. Většina zaměstnanců, která se na vysílání televize a rozhlasu v průběhu srpnových dní podílela, byla později z televize vyhozena a i jinak perzekuována. Typickým příkladem může být hlasatelka Kamila Moučková, která vysílala 21. srpna takřka po celý den a ze studia byla vyvedena až ozbrojenými sovětskými vojáky. Z televize byla odvolána na základě nařízení vlády v dubnu 1970 a příštích dvacet let se živila jako uklízečka nebo prodavačka.

Později dokonce uvězněný moderátor Vladimír Škutina ve své knize Rusové přicházejí… a odcházejí vzpomíná na dramatické okolnosti provázející vysílání z dnešního, tehdy ještě rozestavěného sídla televize na Kavčích horách a z objektu na pražském Zahradním městě patřícího tehdejší Československé televize teprve krátce. Televizní zaměstnanci se do něj nastěhovali pouhých pár měsíců před osudným 21. srpnem. Obsazené objekty redaktoři a technici pro jistotu během vysílání neopouštěli (v Praze navíc platil noční zákaz vycházení a okupanti hlídali všechny pražské mosty) a v polních podmínkách tak strávili i několik dní za vydatné podpory obyvatel sousedních domů.

Střihový pohled do historie vysílání Československé televize v roce 1968 nabízí i vložené video:

 


Krátkou, možná až epizodní roli vysílače Cukrák během srpnových dní, respektive během prvního dne invaze 21. srpna, rekapituluje na svých stránkách Česká televize.

Ve studiu v pražské Měšťanské Besedě se televizní pracovníci, vyburcovaní nočními událostmi, začali spontánně scházet již v časných ranních hodinách. Stejně zaskočení a vyděšení jako ostatní obyvatelé a stejně odhodlaní se okupaci postavit. A tím jediným, co v dané chvíli mohli udělat, bylo spustit mimořádné zpravodajské vysílání. Zatímco programoví pracovníci shromažďovali dostupné informace a chystali komentáře, připravovali technici televizní zařízení na předčasné vysílání. Podle původního programu mělo vysílání totiž začít až v podvečer.

Kolem osmé hodiny bylo mimořádné vysílání zahájeno. Hlasatelka Televizních novin Kamila Moučková diváky informovala o okupaci naší země, četla první prohlášení a protestní rezoluce, výzvy a svědectví a vyzývala obyvatelstvo k zachování klidu a vyvarování se konfliktů s cizími vojáky. Na obrazovce se objevily první záběry z okupované Prahy.

V průběhu vysílání se ozvali pracovníci Pražského hradu s tím, že prezident republiky Ludvík Svoboda si přeje promluvit k lidu. Technici odbavovacího pracoviště proto propojili jedinou funkční telefonní linku z Pražského hradu do vysílání. Projev zároveň nahráli na magnetofonový pásek a vzápětí poskytli Čs. rozhlasu, který jej odvysílal později.

Tanky před budovou Plodinové burzy na Gorkého (dnešním Senovážném) náměstí, kde sídlilo vedení Československé televize.

Po obsazení budovy na Vinohradské třídě umlklo rozhlasové vysílání. Hlavní informační roli převzala televize. Bylo nasnadě, že okupanti se zaměří na ni. Své podřízené mezitím telefonicky podpořil ředitel televize Jiří Pelikán a prosil je, aby vysílání udrželi co nejdéle. I když to záleželo na okupantech, za jak dlouho se před Měšťanskou Besedou objeví.

Kolem desáté hodiny dopolední bylo obsazeno ředitelství televize na Gorkého náměstí (dnes Senovážné náměstí), kde vojáci hledali studio. Velící sovětský plukovník marně přikazoval, aby bylo vysílání zastaveno. Pelikán to odmítl s tím, že televizi řídí pouze československá vláda a ne Sovětská armáda. Místní kolaboranti pak vojáky zavedli do Besedy, kde bylo vysílání v 10:30 hodin násilně ukončeno.

Díky předvídavosti techniků vysílání pokračovalo z nedalekého Studia Skaut s Olgou Čuříkovou, Jiřím SvejkovskýmPetrem Krulem. Po obsazení pracoviště Spojů v Měšťanské Besedě skončilo i toto vysílání. Kolem jedenácté se pak divákům přihlásili z televizního vysílače na Cukráku Vladimír Škutina Vladimír Tosek. Krátce před polednem byl Cukrák obklíčen sovětskou pěchotou a kameraman před odchodem z vysílacího pracoviště natočil kameru na vstupní bránu do objektu a diváci tak v příštích minutách mohli sledovat obsazení vysílače v přímém přenosu. Vzápětí byl signál z Cukráku přerušen a televize se poprvé odmlčela.

V kapitole věnované přímo vysílání z Cukráku pak vyprávění na webu České televize pokračuje.

Ještě před zahájením mimořádného vysílání ze studia „A“ ve Vladislavově ulici, po jednání s provozním inženýrem Lubomírem Drtinou, vypravil vedoucí přenosové techniky inženýr Jiří Hozman dva reportážní přenosové vozy na vysílač Cukrák.

Dvoukamerový přenosový vůz na podvozku PAZ s osádkou a vedoucím směny Vladimírem Holubem směřoval k vysílači. Trasa přepravy s přihlédnutím k možným kontrolám byla zvolena přes Modřany. Nad očekávání k žádnému zadržování ani kontrole nedošlo, osádce vozidla PAZ sovětské výroby dokonce samopalníci a tankisté zamávali na pozdrav. Pro jednokamerový přenosový vůz, zvaný „očko“ byla zvolena jiná trasa přepravy a na místo určení dojel se zbývající části osádky cca o půl hodiny později.

Moderátor Jiří Svejkovský ze studia ČST ve Vodičkově ulici, ze kterého přebíral signál vysílač Cukrák.

Předpoklad Lubomíra Feita při cestě na vysílač vyzvednout pana Antonína Burianka, pracovníka mobilní retranslační techniky Spojů pro snazší propojení televizní přenosové techniky se zařízením spojů, nebyl pro jeho nepřítomnost v bytě naplněn. Přesto byla urychleně provedena instalace televizních kamer, zvukové a osvětlovací techniky v místnosti prvního patra budovy vysílače a provizorní vysílací studio bylo připraveno k vysílání.

A tak vlastně ještě před obsazením objektů Plodinová burzaMěšťanská beseda se zařízením studiové techniky zahájila přenosová technika svou specifickou činnost při realizaci přímých přenosů z provizorních vysílacích pracovišť. Před jedenáctou hodinou zahájeno vysílání. Vladimír TosekVladimír Škutina informovali o posledních událostech, vedli besedy na aktuální téma a vyzývali náš lid k rozvážnému jednání. Provozní inženýr Drtina po jedenácté hodině z objektu Měšťanské Besedy oznámil Feitovi a směnaři Vladimíru Holubovi, že vojenská jednotka míří na vysílač slovy: „Jedou k vám“. Vysílání bylo s několika přestávkami ukončeno zhruba v 11:45 hodin, jen těsně před obsazením vysílače.

Po skončení vysílání byla jedna z televizních kamer zamířena na vstupní bránu k vysílači – proto také diváci mohli sledovat odchod pánů Tosky a Škutiny k jejich automobilu a odjezd těsně před příjezdem tanku a pěchoty. Služba spojových techniků z vyšších pater vysílače sledovala prostor vjezdu a ohlásila vstup okupantů do prostoru vysílače na Cukráku. Po obsazení vysílače byly osádky přenosových vozů přinuceny pod hlavněmi samopalů okamžitě vypnout zařízení. Avšak ještě před opuštěním přenosového vozu přeskupením desek tištěných spojů byly synchronizátory vyřazeny z provozu. Osádky byly cca půl hodiny střeženy ozbrojenou hlídkou na chodbě a posléze vyvedeny z objektu vysílače. Zařízení přenosové techniky byli technici nuceni ponechat na místě a nákladním vozem dopravili do objektu přenosové techniky.

Na realizaci prvního přímého přenosu z provizorního pracoviště se podíleli:

Josef Verner, Miloš Živec, Lubomír Havelka, Ing. Miloš Endler, Petr Šmíd, Josef Pelíšek, Vladimír Zvelebil, M. Podhorecký, Přemysl Prokop, Boh. Toninger, Tomislav Neklan, Oldřich Čičatka, Pavel a Libuše Vantuchovi a Vladimír Liška

Další informace o televizním vysílání v roce 1968 najdete třeba na webu DigiZone.cz.

Jak se na rok 1968 pamatujete vy? Napište nám!

Vložené obrázky i text pochází z webu České televize, který vysílání v roce 1968 věnuje několik kapitol.

Současný Cukrák jako předvoj budoucnosti televizního vysílání

Vysílač na Cukráku slouží i dnes svému původnímu účelu, tedy šíření televizního a rozhlasového vysílání pro obyvatele Prahy a středních Čech. Jak uvádí Wikipedie, vysílač se nachází nedaleko jižní hranice Prahy v katastrálním území Jíloviště a v severní části Brdské vrchoviny. Jeho stavba začala v roce 1959 a do provozu byl uveden 26. listopadu 1961.

Technické údaje o vysílači Cukrák

  • Výška: 195 metrů
  • Průměr základny: 16 metrů
  • Hloubka základu: 12 metrů
  • Hmotnost konstrukce: 2000 tun
  • Náhradní zdroj energie: dvojice dieselagregátů (po 360 kW)

Zdroj: Wikipedia

Podrobně se Cukráku věnuje web Brdy.org.

Jak už čtenáře informovali, vysílač na Cukráku se stal součástí první vlny spouštění nového standardu zemského televizního vysílání DVB-T2, které bylo zahájeno 1. března 2017 ze dvou vysílačů, pražského Žižkova a středočeského Cukráku. Do konce roku 2021 by pak na nový vysílací standard měli přejít diváci na celém území České republiky.

Zajímá vás, jak se na přechod připravit? Neváhejte se nás zeptat!

Podrobnější informace o novém formátu digitální televize naleznete v tomto článku:
Z vysílače Cukrák odstartovalo televizní vysílání v novém a úspornějším standardu DVB-T2/HEVC

Autor příspěvku: Honza B.

Jako novinář je zaměstnán posledních deset let, aktuálně v pozici šéfredaktora webu o moderních technologiích. Působil například v televizi Nova, vydavatelství Mladá fronta nebo v Českém rozhlase. V Radotíně žije od roku 1986, v roce 1998 maturoval na místním gymnáziu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *